Lilátko jede do civilizace

V pátek jsem potřebovala pracovně do Prahy. Měla jsem tam nějaké jednání. Vzhledem k výšinám, do kterých se naší vládě a egyptským povstalcům podařilo vyhnat ceny benzínu jsem se rozhodla jet vlakem. Tradičně mě jeden ze psů doprovází. Jelikož jsem plánovala jet nočním vlakem bylo jasné, že to musí být někdo z větších psů, aby odradil případné zloděje, kapsáře a vrahy. Nakonec volba padla na Lilátko.

Vyrazili jsme ve tři ráno autem do Olomouce k vlaku. Lilátko bylo velmi nadšené a těšilo se. V Olomouci proběhlo celé nádraží, u stánku ze mě vyrazilo tři mandarinky (vážně jsem nevěděla, že zelinářky prodávají i v noci, nicméně je to tak). Jednu a půl ihned snědlo. Tu zbývající půlku mi dovolilo dojíst, neboť byli s peckama a ty Bíbu nerado. A těšilo se do vlaku. Volné kupé jsme nenašli, takže jsme museli probudit nějaké dvě Asiatky, asi Japonky, které spaly v jednom z kupéček. Ta co spala napravo dostala po spatření Bíbulky regulerní záchvat. Vyskočila až ke stropu, křičela a evidentně se bála. Lilátko bylo rádo, že má novou kamarádku a hrnulo se k ní. Japonka zbytek cesty strávila s nohama pod bradou a kdykoliv se Bíbu podívalo jejím směrem tak zapištěla. Nakonec jsem Bíbu musela držet mezi kolenama a rukou jí přidržovat bradu, aby se na dotyčnou slečnu nedívala. Bíbu byla dost uražená a říkala, že má zkažený celý den. Příjezd do Prahy jí ovšem zlepšil náladu. Má ráda když je kolem ní hodně lidí, kteří ji obdivují a koukají na ni. Kde jinde by jich našla víc J . Cesta metrem se jí taky líbila, ale na jezdících schodech požadovala, abych ji nesla. Nebo aspoň nadzvedávala při výstupu.

Na Karlově mostě jsme potkali slečnu, která se na Bíbu usmívala. Bíbu byla nadšená. Dožadovala jsem se kolegyně Romany, aby mi potvrdila, že se na Lilátko lidé smějí a líbí se jim. Romana mě vzápětí upozornila na pána, který se zděšeně přitiskl zády ke zdi a čekal až přejdeme. Asi měl nějakou fóbii, nebo co.

Na Malostranském náměstí jsme se dvakrát ztratili. Než jsme našli správnou zastávku autobusu vyfotilo si Bíbu několik turistů a asi dva lidi vrazili do sloupu jelikož nekoukali na cestu. Konečně jel ten správný bus. Před americkou ambasádou nás zastavili policajti a začali prohlížet zda v buse nevezeme bombu. Měli jsme pouze Lilátko. Koukali na ni dost divně, Romana měla strach, že nám ji zabaví jako zbraň hromadného ničení, ale nakonec nás nechali jet dál. Zpátky jsme šly raději pěšky. Moc jsme si nepomohli. Kolem oněch policistů jsme museli projít . Lilátko se prohlédlo v zrcátku, kterým prohlížejí podvozky aut a plivlo na něj. Možná chtělo plivnout na svůj odraz, co já vím. Raději jsme zahájili rychlý ústup.

Na přechodu nám dalo přednost vládní vozidlo s majáčkem. Řidič jen nevěřícně zíral. Mimozemšťana asi ještě nepouštěl J . U metra jsme si koupili párek v rohlíku. Si tam klidně s Romanou bagrujem papů (mimochodem bylo hnusný, ale hlad je hlad), najednou přijde ten chlápek co je tam prodává , začne se vykecávat, přesvědčuje nás, že sme sestry a pak povídá "ale máte moc krásné pejsky" (zdůrazňuju, že řekl pejsky, tedy množné číslo). Jsem ho okamžitě požádala jestli by mi to dal písemně, on se zarazil, kouknul na Lilátko a pravil "hergot, to sem si ani nevšiml".Blbeček. Romana z toho dostala záchvat a nemohla jsem ji dostat do metra. Ta ženská co si rukou zakrývala pusu a říkala „ježišmarjá“ mě taky dost nakrkala.

Cestou zpátky jsme se ještě stavili podívat na Václavské náměstí. Lilátko bylo opět velmi šťastné. U východu z metra vyžebralo od nějakého pána hamburger. Prohlídlo se ve výloze v Bílé labuti, opravilo si účes a vyrazilo dolů z kopce. Ten pán co tam sedí na tom koni prý není nic moc. Zato ji zaujali  turisti s velkými kufry, kteří na sebe hlasitě volali. Jim se taky líbila. Chtěli si ji fotit, ale nedovolila jsem to. Nepotřebuju,aby fotky českých mimozemšťanů putovali bůhví kam. Lilátko bylo naštvané, prý jí bráním v kariéře pařížské modelky. Má smůlu, není plnoletá a dokud ji živím bude poslouchat. Raději jsme šly na vlak. Cestou domů s námi žádné Asiatky nejely takže byla celkem nudná. Alespoň pro Lilátko. Pro mě ne, našla jsem fantasticky zásobené knihkupectví na Hlavním nádraží a z větší části jsem si ho odvážela domů J .