Kapitola 11 - Belinčina objednávka

Už několikrát se mi stalo, že jsem po příchodu domů zjistila, že Bela někam telefonovala. Sluchátko shozené na zemi, klávesnice pošlapaná, všechny věci na stole rozházené….a telefon vytrvale dělal tů tů tů tů….

      Onehdá mi volala do práce sousedka Gábina. Ráno ji prý vzbudil telefonát z naší pevné linky.Jenže nikdo nemluvil, slyšela jenom štěkat psy. Měla strach, že se u nás něco stalo, tak se běžela podívat. Nikdo neotvíral (no bodejť když nikdo nebyl doma). Na zahradě pusto. Nakoukla oknem do kuchyně – nikdo. Do obýváku – nikdo. Jenom pejskové, kteří si stěžovali, že se tu nudí. Jestli by je prý nemohla pustit ven a vzít k rybníku. Nemohla. Zato si vygůglila číslo  ke mně do práce a práskla Belu, která takhle rafinovaně odčerpává finance z rodinného rozpočtu.

      Myslím, že se Bibi snaží dovolat do internetového obchodu a učinit objednávku:

„Haló? Haló, slyšíte mě? To je ten sklad jak tam chodí moji dvounožci? Potřebuju, abyste mi přivezli moc věcí. Tak si pište ženská. Dovezte mi stošedesátdva ragbyčů. Nebo radši stošedesáttři, jeden možná pučim Hesině. Taky dovezte maso. Moc masa. Všechno maso co máte je moje, jasný? Kromě ryb, ryby jsou hnusný, ty nechcu. Ještě mi přivezte nový pelíšek. Takovou tu boudičku. Měkoučkou. A napište tam, že je jenom moje, aby mi tam nelezli Bíbu a Texál. Ať si objednají svoje. Jo a ještě chci lítací talíře a nový oboječek. Nějaký frajerský, jasný? A přivezte to rychle, potřebuju to nutně hned“

    Budu muset ten telefon zamykat, nebo zbankrotujem.